Ženské vlasy symbol vitality, sebevyjádření a důležitá součást naší masky, kterou nastavujeme světu. Jejich prostřednictvím ženy, ale i muži, dávali a dávají najevo svoje postoje. V jejich síle a lesku se odráží náš lesk a životní síla. Připomeňme si paní sládkovou ve filmu Postřižiny. Její dlouhé vlasy byly symbolem její krásy, ale i jejího ženského postavení. Jejich ostříháním dala sebevědomě najevo, že svobodomyslná žena, která si se svými vlasy bude dělat, co chce. Že je žena, která jde s dobou
. Vyvolala tak nevoli u svého muže, úžas a šok také u ostatních mužů (co si to jen dovolila) a mnohé z nás tímto oslovila.
. Vyvolala tak nevoli u svého muže, úžas a šok také u ostatních mužů (co si to jen dovolila) a mnohé z nás tímto oslovila.Tato demonstrace emancipace ženy v našich krajinách již tolik není aktuální a máme jiné prostředky. Přesto je stále stříhání vlasů rituálem přechodu. Souvisí s potřebou vyjádřit navenek nějakou důležitou vnitřní změnu. Třeba přechod z dívky na ženu nebo na matku.
Stříhání vlasů, ať dobrovolné či násilné, je vždy zásahem do osobního energetického i duševního pole člověka. Nedobrovolným ostříhání (prostitutkám nebo vojákům) byla odebírána nejen svoboda, důstojnost, ale i část duševní energie. Pravidelné dobrovolné stříhání vlasů naznačuje, že jejich majitelka je v souladu s přirozenou a stálou životní proměnou (růstem). Pravidelně obětuje to, co již nepotřebuje, co již v jejím životě odrostlo.
Ženská hlava je prostě dobrým jevištěm toho, co se v ženě odehrává. Vlasy stažené do copu vypovídají o naší ukázněnosti, staženosti, kontrolou nad naší životní silou. Naopak vlasy divoce poletující kolem hlavy dávají okolnímu světu najevo naši divokost a neochotu se moc podřizovat. Lví hříva provokuje a vyvolává pozornost okolí stejně jako vlasy utažené a spletené do vzorných culíčků. Uměle prodloužené vlasy naopak mohou kompenzovat vnitřní pocit nedostatečnosti a ženskou nejistotu. Mohutné dredy většinou vyvolávají odpor okolí a přitahují pozornost jako kdysi pankáči. Obojí demonstruje potřebu odlišení se. Otázkou ale je, jestli majitel tohoto výtvoru je skutečně svobodný. Nebo si na svobodného jen hraje a ve skutečnosti nemá odvahu žít svůj originální život.
Barva ženských vlasů také vypovídá mnohé. Kdo si barví vlasy na blond zdůrazňuje světu svoji jemnost a křehkost. Tmavovláska volá do světa, že se nebojí svojí temnoty. Zrzka prezentuje svoji divokost a originalitu. Opět se nabízí otázka, jestli žena svou barvou vlasů skutečně vyjadřuje svůj duševní postoj nebo svůj potencionál nemá odvahu zatím jinak projevit. Žena, která naopak přizná naplno své šedivé vlasy může být mnohem silnější a přirozenější. Její život může být mnohem pestřejší a nepotřebuje demonstrovat svoji barevnost venku. Pamatujete si, jak ženy během covidu nemohly chodit ke kadeřnicím. Vím, že mě vykukující odrosty tak trochu překvapovaly. Dříve běžně vnímaná vitalita a barevnost žen během tohoto období najednou získala trhliny. Ženy prostě přiznaly svou barvu (nebo šediny), byly více samy sebou. Méně předstíraly (přibarvovaly) svoji ženskou masku a vitalitu. Stávaly se v mých očích nějak přirozenější.
Co nemůže žena ovlivnit je přirozená hustota vlasů nebo jejich struktura. Souvisí to s genetikou nebo také s hormonálními změnami. Úplné vypadání vlasů naznačuje, že vitalita ženy je nabourána nebo poškozena velkým stresem. Ale o tom příště
Takže až příště půjdeme ke kadeřnici, zkusme přemýšlet, jestli to, co nám kadeřnice vyrábí na hlavě, SKUTEČNĚ VYJADŘUJE NÁŠ ŽIVOTNÍ POSTOJ, NAŠE ŽENSKÉ JÁ. A jestli se stříhám také vědomě zbavujeme své minulosti, kterou již nepotřebujeme
. A jestli se stříhám také vědomě zbavujeme své minulosti, kterou již nepotřebujeme