„Přeci to tomu dítěti neuděláš, že ji hned nesplníš její přání? Chceš ji takhle stresovat?“ Tohle jsem zaslechla od maminky malé holčičky, když jsem odmítla okamžitě předat připravený dárek. Zarazilo mě to a přivedlo k myšlence, jak to měla moje generace s plněním přání, s těšením se, a jak přežili zklamání, že pod vánočním stromečkem jsou opět jen měkké dárky (oblečení, které nám rodiče stejně museli koupit). Pokud jsme přeci jen (a mnohdy vzácně) dostali vysněný dárek, byla to velká vzrušující věc s přílivem emocí a radosti. Dnešní trend výchovy a plnění přání se poněkud změnil. Mám pocit, že jsme se dostali do druhému extrému, než ve kterém vyrostla generace husákových dětí.
DĚTSTVÍ A SITUACE, DO KTERÝCH SE DOSTÁVÁME, JSOU TRÉNINKEM NA CELÝ ŽIVOT. Rodiče a autority jsou naši trenéři, a to v dobrém i zlém. Pokud dítě vyrůstá ve zdravější rodině, kde si rodiče uvědomují, že dětství je příležitost naučit se zvládat, ve bezpečném prostředí, i stresové situace, má velké štěstí. V dospělosti už bude vědět, že například okamžité nesplnění jeho přání, ho prostě neohrozí nebo nepřivede k psychologovi.
VĚDOMÝ, BEZPEČNÝ A PŘIMĚŘENĚ DÁVKOVANÝ STRES od rodičů může dítě naopak posilnit ve vědomí, že si svoje přání může třeba splnit samo, pokud proto něco udělá.
Například, že se na dárku bude podílet svým kapesným nebo si na svůj dárek vydělá na brigádě. Tímto okamžitým nesplnění přání, rodiče předají dítěti mnohem cennější dárek do života, a to, že se může spolehnout se SAMO NA SEBE! V životě se mu tato zkušenost bude moc hodit.
Uvidím, jak to dopadne s holčičkou a dalšími dětmi, kterým se rodiče snaží plnit okamžitě každé přání. Rodiče je sice ted ochránili před stresem, ale kdo tuto generaci bude chránit, až budou dospělí? A JAK SI PLNÍTE VAŠE PŘÁNÍ VY A JAK SI JE PLNÍ VAŠE DĚTI?