Tenké střevo (znamení Panny) má na starosti rozklad toho, co do sebe, v materiální rovině přijmeme, abychom si z toho vzali, co potřebujeme k životu. Nepotřebný zbytek pouštíme dál do tlustého střeva.
V TLUSTÉM STŘEVĚ končí vlastní trávení. Zde se hromadí odpad, který již člověk, v materiální i psychické rovině, ke svému dalšímu životu nepotřebuje. Je čas to zbytečné vypustit, aby se nám ulevilo nejen na těle, ale i na duši. Trávením jsme si vzali vše, co jsme potřebovali. Zbytek musíme nechat, ze svého těla ale ze svého života, odejít. V horoskopu tento proces souvisí se znamením Štíra, s neharmonicky postaveným Plutem nebo Marsem.
Pokud člověk, ale nechce odevzdat, to, co již k životu nepotřebuje, dostavuje se ZÁCPA. Tělo se vlastně ucpe a zatuhne. Člověk je paralyzovaný, zastavený v nějaké materiální situaci a není ochotný pustit třeba peníz. Nebo se zácpa dostaví, když jsme v nové situaci, na novém místě a najednou ztuhneme. Většinou jsme konzervativně založení. Bolí nás břicho a celá situace nás deptá i na duši. Jsme přeplnění a přesto v sobě stále něco hmotného (materiálního) držíme. Touha něco si podržet může souviset s naší lakotou. S neochotou s něčím v sobě pohnout, co se již naštosovalo a tlačí to. S hromaděním a lpěním na něčem, co mělo pro nás nebo naše blízké velkou hodnotu. Ale neuvědomujeme si, že je to již zbytečné. Nemusí to být jen majetek nebo peníze.
Zácpa nás učí být přizpůsobivější, méně lpět na materiálnu, na zaběhlých situacích. Zácpy se zbavíme pohybem – něco v sobě rozproudíme. Změnou toho, co budeme do sebe (i psychicky) ukládat, co nás bude sytit. Větším příjmem vody, která je nositelem flexibility. Příjmem kvasinek např. z jogurtu, které jsou živé a oživí i pohyb ve střevě. Dají střevu život, který tuhost uvolní.
TLUSTÉ STŘEVO souvisí také s naší temnou stránkou a nevědomím. Kvašení a hniloba, která probíhá ve střevě je symbolem smrti – transformace. S přirozenou potřebou nechat něco v sobě umřít (např. při přechodu do nové životní fáze). Může to být i strach z vypuštění „toho temného hnusu“, který v sobě máme a třeba se za něj i stydíme. A tak je raději se strachem držíme v sobě a neulevíme si.
CHRONICKÉ ONEMOCNĚNÍ TRLUSTÉHO STŘEVA spojené s bolestmi, s krvavým průjmem
Krev a hlen jsou symbolem života. Pokud z nás takto odchází, proti naší vůli životní štáva, jsme nuceni drasticky obětovat vlastní život, svoji osobnost. Člověk musí obětovat sám sebe, aby mohl spoluprožívat život někoho jiného. Vést vlastní život ale vyžaduje určité oddělení se, vypuštění, osamělost a hlavně zodpovědnost sám za sebe. A toho se postižený člověk obává. Tento strach pak uvolňuje jeho tělo, za velkých bolestí, krvavým průjmem. Člověk musí něco krvavého ze sebe obětovat, aby se mu ulevilo.